Oživené obrazy z psychoanalytikova zápisníku Václava Buriánka

0
337

Vychází dlouho očekávaná kniha Václava Buriánka „Z psychoanalytikova zápisníku“, ve které nám zprostředkuje hru s přítomným okamžikem: jako fotograf jej zastaví, a jako psychoanalytik uvede do pohybu za pomocí životadárných metafor. A protože se na tuto unikátní publikaci velmi těšíme, nedočkavě jsme požádali o svolení nakouknout mezi její řádky. Fragment textu i video listování Vám přinášíme s laskavým svolením autora.

Text této knihy je podstatnou částí jejího celku. Nelze ho oddělit od fotografické části, kniha by zcela ztratila smysl. Celek je tvořen knihou v knize. Pokusím se ji popsat, případně interpretovat jako celek.

Psychoanalytický text i fotografické obrazy se vzájemně doplňují a vysvětlují, jsou spolu v komunikaci, v niterném rozhovoru, který nese cosi navíc, co je zde pracovně zobrazeno jako vizualizace a označeno metaforickým pojmenováním. Tyto úvahy se odvíjejí na pozadí každodenní psychoanalytické práce v analogii s oživením starého fotografického obrazu. To, co tvoří věci a děje, které probíhají ve světě kolem nás je neznámé a nepojmenované a je tedy v podstatě nevědomé a pokud to chceme zvědomit, symbolizovat a komunikovat, musíme začít prostřednictvím vizualizací a metafor. Stejně jako fotografie, které jsou mistrnou ukázkou a zastavení času, reprodukcí a zmrtvění okamžiku, v podstatě jen další smyslovou a bezvýznamnou věcí, jsou i některé psychické významy a struktury časově uzavřenými a rigidními tvary vzdorujícím životnímu plynutí. Psychoanalytik se ve své práci každodenně setkává s těmito podivným a neznámými kraji, vstupuje do nich a snaží se jim porozumět. V této knize se pokouším ukázat počátky tohoto psychoanalytického procesu, mluvím o procesu oživování psychických obsahů odpojených od časového plynutí v analogii ke starým fotografiím, prostřednictvím vizualizace a metaforizace. Ty pomáhají vytvářet nové kontexty pro staré zmrtvěné významy.

Setkání vizuálna a verbálního sdělení v metafoře v sobě nese zárodek budoucích vědomých významů, které se objeví v interpretacích a vhledech. Rodící se metafory jsou evokovány nevědomým primárním procesem bezprostředního aktivního nevědomí psychoanalytika, které vzniká v zájmu o neprobádané a nevyslovené. Metaforizační proces je tím, co oživuje vytěsněné, zapomenuté a zatuhlé významy ať již ve fotografickém archivu nebo v lidské paměti, nebo při poznávání neznámých psychických dějů v přenosovém psychoanalytickém vztahu. Významové přeformátování je možné díky procesu snění, do kterého vstupujeme se záměrem porozumět neznámému druhému člověku, neznámému objektu, nebo novému uměleckému výtvoru a také některým významům, které jsou pro samotné druhé lidi nevědomé. Abychom se seznámili a udělali si představu o psychickém světě druhého člověka, musíme nejprve vytvořit jakousi společnou fantazii. V této knize sledujeme část prosnívací části práce psychoanalytika, ukazujeme to na příkladu starých fotografií, na kterých jsou zobrazeny určité zastavené a izolované děje. Ukazujeme zde jejich přerámcování ve spojení se slovy do podoby funkčních metafor. Vždy začínáme u vizuálních zobrazení a konkrétních představ, které se vynořují při vyprávění příběhů, jejichž nevědomý smysl nám z počátku ještě není znám. V naší pozorující mysli se vynořují obrazové odpovědi, které vypadají na první pohled zcela nevýznamně, jen jako drobné a pomíjivé fantazie, ale když je učiníme středem pozornosti, můžeme je v niterném rozhovoru označit a použít jako pracovní metafory. To, co neznáme, si připodobňujeme k nám známému asociačnímu propojení. To, co pozorujeme u druhého člověka si metaforicky přetváříme v představy ve tvaru: „to je něco jako“. Obrazová smyslová podoba metafory stále evokuje ve významu jeho původní tělesně pudové a emoční zakotvení a tak netvoří pevnou kognitivní fixaci významu. Tyto vynořující se představy testujeme v dalším rozhovoru s druhým, kterému chceme porozumět. Proces označujeme „prosníváním“. Je to v podstatě více méně nevědomý rozhovor o tom, jaké se v psychoanalytikově mysli zrodily představy o druhém člověku v probíhající interakci.

Evokační síla těchto představ-metafor vytváří v lidské mysli základní stavební kameny pro porozumění neznámému. Tvoří i prostředek pro orientování se v chaosu vnějšího světa, který by byl zprostředkován pouze smysly. Od smyslové podoby vjemů a identifikační jednoty se přes fantazijní zpracování dostáváme k nezbytné psychoanalytikově separaci a interpretaci. Teprve separovaný odstup umožní vědomý náhled na rozdíly, které vznikly právě v rámci metaforického přiblížení (je jako). Cílem psychoanalytického snažení ale není jen pouhé statické nalezení dosud nevědomých významů, ale je to také uvolnění metaforizačních procesů, které se posléze projeví v osvojení si nekončícího procesu zpracovávání nových, pro člověka významných událostí, které pak vnímá jako svoji novou subjektivní realitu v rámci reality světa a ne jako soubor zcizených vnějších vlivů a neosobních informací nebo již známých a zcela neměnných významů. Jedná se o subjektivní realitu, která se vždy nově integruje do měnících se životních kontextů jiným způsobem, než tomu bylo při užívání obranných a bolestně kompenzačních způsobů psychického zpracování. Také v této knize ukázané metafory nejsou něčím statickým a trvalým, ale jsou jenom ukázkou něčeho, co se vynořilo, proměnilo v procesu prosnívání a případně i pominulo. Pokud zde zobrazené má podobu statického fotografického obrazu, je jen vzorovou ukázkou okamžiku stavu proměny, tedy chvíle, kdy zjevená struktura obrazu získala podobu dobrého napětí a tvaru, který evokuje nový pohled a jeho možnou změnu, aby se pak vzápětí s pokračujícím časem v interakci proměnila do nových kontextů, tvarů a významů. Tyto obrazové metafory jsou také příkladem toho, co mohou představovat v lidské paměti. Jsou pregnantními reprezentacemi sloužícími k vyvolání vzpomínky na celý proces tvoření významu v časovém průběhu. Bývají pointou vyprávěného a žitého příběhu tím, že si zachovávají svoji metaforickou evokační sílu (jako Proustovy Madlenky), přestože ještě neobsahují zcela uspokojivou interpretaci nevědomých motivů.

PhDr. Václav Buriánek studoval fotografii na Střední průmyslové škole v Praze a psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Je klinickým psychologem a psychoanalytikem v soukromé praxi, řádným členem České psychoanalytické společnosti, České společnosti pro psychoanalytickou psychoterapii a International Psychoanalytic Association. V roce 2006 uspořádal knihu „Fakta a dojmy: Psychoanalytikův malý průvodce rodným krajem Sigmunda Freuda“, která vyšla v nakladatelství Triton.

Do 31.8.2022 se stále můžete podílet na sbírce na publikaci „Zápisníku“ na stránkách autora zde a případně obdržet podepsanou fotografii dle výběru.

K dostání pak bude kniha i na stránkách nakladatelství TRITON zde

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

twenty − twelve =

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..