Mentalizace je v současné době jeden z nejzkoumanějších psychoanalytických pojmů, o kterém bylo v posledních letech publikováno velké množství odborných článků. Z psychologických konceptů má blízko k metakognici, všímavosti a empatii. Vychází z kognitivní teorie mysli Simona Barona-Cohena, kterou aplikuje do psychoanalytického klinického myšlení. Autor stručně mentalizaci představí a popíše její použití v psychoterapeutické praxi u osob s hraniční poruchou osobnosti.
Úvod
Mentalizace je název schopnosti správně přiřazovat duševní stavy (myšlenky, pocity, přesvědčení, touhy, přání, cíle a podobně) sobě a ostatním. Každý z nás tuto schopnost denně vědomě i nevědomě využívá, aby pochopil chování lidí okolo sebe a zároveň aby rozuměl svým vlastním prožitkům. S touto schopností se nerodíme, ale je naším vývojovým úkolem ji v dětství získat. Její špatné osvojení může být příčinou mnoha psychických problémů.
Popis konceptu
Jednou z ukázek narušené mentalizace může být například situace, kdy se muž intenzivně naštve na svou partnerku za nezvednutí telefonu, přičemž se automaticky začne domnívat (to jest nesprávně mentalizovat), že mu ona to provádí naschvál, přestože se partnerka zrovna účastní důležitého jednání a objektivně nemá v daný okamžik možnost zvednout telefon. Jak je možná z příkladu patrné, má tento koncept blízko k teorii attachmentu, kterou rozšiřuje o takzvanou reflexivní funkci. V podstatě tvrdí, že attachment je důsledek určitého způsobu přiřazování duševních obsahů, tedy mentalizace. Je důležité dodat, že každý se dostane občas do situací, kdy jeho mentalizace nefunguje. Sám autor konceptu, Peter Fonagy, přiznává, že když se ho manželka při jízdě autem pokouší podle mapy navádět na určité místo, tak jeho mentalizace také přestává fungovat (tj. začne být z jejího navádění pravděpodobně trochu vytočený, aniž by byl schopný si „domentalizovat“, že její orientační prostě není příliš velký).
Mentalizaci si člověk osvojuje v dětství na základě zrcadlení emocí jedním z rodičů. Například během pláče dítěte se rodič také nerozpláče, ale naopak začne dítě uklidňovat. Dítě během tohoto neverbálního procesu vnímá, že rodič jeho prožitku rozumí, ale není jím zaplaven. Tato automatická rodičovská intervence dítě v daný okamžik uklidní a zároveň mu pomůže k rozvoji jeho vlastní schopnosti mentalizace. Pokud rodič dlouhodobě na úzkost dítěte reaguje naopak další záplavou úzkosti, případně pokud dítě úplně ignoruje, tak se tato schopnost nemusí vůbec vyvinout.
Jedinec, který nemá schopnost mentalizace zvnitřněnou, není příliš schopný rozumět svým složitým emočním stavům, což následně vede ke zvýšené emoční nestabilitě. Tyto emoční propady mohou být jedním ze znaků hraniční poruchy osobnosti. Pro tyto osoby s poruchou osobnosti skupina okolo Petera Fonagyho vytvořila psychoterapeutický program zaměřující se právě na rozvoj schopnosti mentalizace. Fonagy a spol. se pokouší tuto schopnost rozvíjet v psychoterapii. Ve zkratce můžeme říct, že princip je velmi podobný způsobu, jakým si děti osvojují tuto schopnost v dětství ve vztahu s rodičem. Vše se však děje v rámci psychoterapeutického vztahu. Negativní emoční stavy pacienta po navázání hlubšího attachmentového vztahu jsou terapeutem zrcadleny podobným způsobem, jaký se očekával od jednoho z rodičů v dětství. Pokud se jedinec příště dostane do podobné situace, je zvýšená šance, že nevědomě opět neodehraje jeho nestabilní vzorce a nespadne do hlubokých labilních stavů (které se mohou projevovat užíváním návykových látek, přejídáním, sebepoškozováním apod.), ale naopak následkem porozumění vlastnímu prožitku se mu podaří náročnou situaci zvládnout.
Závěr
Mentalizaci, tedy schopnost reflektovat duševní stavy, si děti osvojují ve vztahu s rodiči v útlém dětství. Její výrazné narušení se může projevit jako hraniční porucha osobnosti. Skupina okolo Petera Fonagyho vytvořila na základě poznatků o mentalizaci program pro léčbu osob s touto poruchou osobnosti. Součástí programu je pravidelná skupinová a individuální psychoterapie. Podle empirických výzkumů tento program patří v současné době k jedné z nejefektivnějších metod ke snížení negativní symptomatiky u osob s hraniční poruchou osobnosti.
Zajímavá videa o mentalizaci (v angličtině):
Literatura:
Bateman, A., & Fonagy, P. (2008). 8-year follow-up of patients treated for borderline personality disorder: mentalization-based treatment versus treatment as usual. American Journal of Psychiatry, 165(5), 631-638. (Online verze článku: http://goo.gl/zRI3zn)
Bateman, A., & Fonagy, P. (2009). Randomized controlled trial of outpatient mentalization-based treatment versus structured clinical management for borderline personality disorder. American Journal of psychiatry. (Online verze článku: http://goo.gl/9WTjMV)
Choi-Kain, L. W., & Gunderson, J. G. (2008). Mentalization: ontogeny, assessment, and application in the treatment of borderline personality disorder. American Journal of Psychiatry. (Online verze článku: http://goo.gl/NPiq49)
Fonagy, P., Gergely, G., & Jurist, E. L. (Eds.). (2004). Affect regulation, mentalization and the development of the self. Karnac books.
