Úvod
Před několika měsíci zahýbal mediálním prostorem podcast s názvem Slast, který mapoval z různých úhlů pojetí a prožívání ženské slasti – neboli vzrušení, touhy, sexuality, intimity a rovněž orgasmu. Podcast vyvolal nebývalou vlnu zájmu. U mnohých mužů a žen zájem, jež vedl k oslavě a podpoře, ale rovněž i naopak odmítnutí takto koncipovaného informačního materiálu, který byl prezentován skrze veřejnoprávní médium. Jednou z hlasitých kritik[1] tohoto podcastu bylo právě to, že podobná tematická pásma nemají být prezentována skrze veřejně dostupnou instituci. Jinými slovy, nemají být tedy veřejně dostupné, lidové – lidské, dostupné běžným lidem, snad dokonce na odiv veřejnosti – nemají být vystaveny tak, aby si jich každý mohl všimnout. Dokonce snad být veřejně dostupné skrze sdílený konsesionářský poplatek, úřední požadavek uložený všem lidem – lidovým požadavkem. Na to přímo Linda Bartošová, autorka podcastu, odpověděla např. v internetové televizi DVTV takto: „Kdo jiný než Český rozhlas by měl napomáhat debatě o zdravé sexualitě. Zavřené dveře je potřeba dál probourávat a ženská intimita se v české společnosti stále pojí s řadou tabu. Jsou lidé, kteří si myslí, že ženy slouží jako poskytovatelky rozkoše pro muže. A vidíme to v posledních dnech i v reakcích na sociálních sítích.“
Titulek jednoho z článků reagujícím na tyto události hovoří o tom, že „ženské vzrušení není vulgární…“[2]. Slovo vulgární pochází z latinského vulgaris neboli v překladu sprostý, ale také lidový, běžný – snad možná i běžně srozumitelný, dostupný. A možná, že je tomu skutečně tak, i díky hře se slovy, že (ženská) slast není vlastně něčím běžným, co může být dostupnými způsoby prezentováno (pojmenováno), ale stejně tak možná i uspokojeno. Může být tedy (ženská) touha skutečně dostupná tak, aby jí porozuměl každý? Bojí se jí ti/ty, jimž srozumitelná vlastní touha nikdy nebyla? A nespočívá ona nesrozumitelnost a antagonismus v jádru touhy? Můžeme si připustit, že naše touha – (ne)mít na očích naši slast – může být stejně tak ambivalentní, jako je lidská sexualita samotná?
Komu patří naše touha?
Problematický vztah společnosti k ženskému prožívání a potažmo sexualitě vyjádřil již Sigmund Freud v roce 1937 ve svém dopise Marii Bonaparte formou výroku „Co žena chce?“. Ženská sexualita byla „temným kontinentem“ (Freud, 1926), po kterém se staletí mnozí „objevitelé“ vydávají a hledají svoje odpovědi. Avšak Lacan se k tomuto vyjadřuje po svém, ve stylu „Lμ Fetnme n’existe pas“ neboli „Neexistuje nic takového jako žena.“[3] Žena tedy není ničím, co by existovalo, resp. není šablonou, kterou lze unifikovaně prezentovat, vzorem, o který se lze opřít, který lze replikovat, vyjádřit, definitivně uchopit (pojmenovat), který má unifikovaný „návod“. Jedno však bylo po desetiletí jasné, alespoň z psychoanalytického pohledu. Žena se cítí být „kastrována“ a mužům závidí jejich penis[4] (Freud, 1925). A muži v ženách (v jejich kastraci) vidí to, co se jim může přihodit, pokud nebudou dodržovat příslušná pravidla společnosti (incestní tabu).
Podtitul podcastu Slast zněl – komu patří tvoje touha? Lacan má na toto jasnou odpověď. Moje touha je touhou Druhého. Velkým D (resp. A[5] ve francouzštině) se myslí nikoliv konkrétní Druhý člověk, ale jakýsi neuchopitelný sociolingvistický spektákl vepsaný do společnosti formou jazyka, a s ním spojených společenských pravidel. Do něj se však rodí jak muži, tak ženy – se svými maskulinními a femininními „kvalitami“. Tradiční psychoanalytický výklad tak, jak již zmíněno výše, akcentuje ono „utrpení“, s nímž se žena musí po dobu svého života vyrovnávat – absence penisu. Některé autorky, jako např. Karen Horney (1926) nebo Margaret Mead (1949) měly však ale na problém trochu jiný pohled a vnesly do debaty teorii womb envy neboli v češtině závist lůna. Ta označuje závist, kterou mohou muži pociťovat vůči biologickým funkcím (a možnostem) ženského těla (např. těhotenství, porod, kojení). „Vzbuzuje naši závist, když jiní mají něco víc, než máme my sami. Můžeme dále říct, že když mají něco jiného, něco, co nikdy nemůžeme mít, zažíváme pocit méněcennosti“ (Boehm, 1930, s. 457). Závidíme to, co nám chybí, ale dost možná to, co nám chybí je tím, po čem toužíme. A jak muži, tak ženy se mohou po většinu svého života pohybovat na hranách těchto hořce stravitelných ambivalencí.
Ambivalence touhy
Žena však skrze svoji ne-celistvost, absenci pojmutí, škatulkování, zasazení do kontextu, má svoji jedinečnou vlastnost, dotknout se „božského“. Umístění ženské slasti je uvnitř jazyka, ale i mimo něj, stejně tak jako mystická zkušenost (Hollywood, 2002). Dotknout se toho pradávného, dávno zapomenutého, současně dychtivě očekávaného a velmi těžko vyjádřitelného pocitu, to je něco, po čem touží jak ženy, tak muži. Žena však skrze tuto svoji kvalitu, kterou nelze obsáhnout ve falické logice, odhaluje fragmentární a neuspokojivý charakter prožívání nás všech. Z tohoto důvodu je ženská touha děsivá a ohrožující pro mužskou subjektivitu. Pokud je žena redukována na handicapovaný subjekt, stává se projekčním plátnem inferiority nás všech.
Touha je ze své podstaty ambivalentní – toužit znamená tušit, že nám něco chybí. Jak konstatuje Kojève (1968), touha znamená přítomnost absence. Uspokojení člověka téměř nevyhnutelně vyžaduje vzdát se uspokojení něčeho jiného. Touha je prostorem, ve kterém se snoubí poznání a chtíč. Stejně jako Bataillova (1954) vnitřní zkušenost (inner experience) spojuje úzkost a extázi. Ženské genitálie jsou často nahlíženy jako skryté, neviditelné, pasivní, příliš rozptýlené – jsou záhadou, kterou se snaží ostatní staletí vyřešit. Grosz (1994, s. 198) však naznačuje, že „možná velká záhada, velká neznámá těla nepochází ze zvláštností a záhad ženské sexuality, … ale z nevyřčené a obecně nepříliš objasněné zvláštnosti mužského těla“. Už např. Sándor Ferenczi (1924) konstatoval, že skutečnou podstatou touhy ke koitu, pro muže i ženu, je potřeba vrátit se do matčina lůna.
Touha po sjednocení je natolik všudypřítomná, že jí je protkáno celé naše bytí. Avšak ona neuspokojitelnost je jádrem touhy, nemožnost dojít k definitivnímu, konečnému sjednocení. Freud (1930) tento archaický pocit sjednocení nazval oceánským pocitem, a ne náhodou je tento název spojen s představou bezhraničnosti a všeobsažnosti, která na jednu stranu přináší pocit slasti, ale na druhou také pocit ohrožení kvůli své anihilující kvalitě – definitivně sjednotit znamená zaniknout, splynout, ztratit svoji jedinečnost, ztratit se v jedinečnosti toho druhého. Současně splynout s druhým znamená uvědomění naší vlastní oddělenosti. I přesto je tento pocit ultimátní fantazií, ke které se nejen ve svých sexuálních fantaziích vracíme. Žena je dle Lacana (1998) neúplná, ne-celá, připouští však, že tzv. kastrováni, ne-celí, chybějící, jsme všichni. Jelikož náš jazyk, resp. jeho struktura a pravidla nás definitivně uvrhly do tzv. symbolického registru neboli oddělily od (mimo jazyk umístěného) prožitku slasti (reálného registru). Každý z nás, nehledě na to, jestli jsme muž nebo žena, se konfrontujeme s tím, že nám něco chybí. Byli jsme definitivně odděleni od prožitků sjednocení, úplnosti a skrze (milostné) vztahování se snažíme spojit s představou toho, co nás (u)dělá celými. Často však na této cestě většina z nás skrze vlastní vnitřní mlhu nevyhnutelně bloudíme.
Závěr
Objevovat a ptát se. Dokázat otočit kurs ve chvíli, kdy se to nejmíň očekává právě proto, že se to nejmíň očekává. Současně však sledovat zájem a součinnost (souhlas – konsent), ve kterém se obě strany ztrácí a zároveň nacházejí i s tím rizikem, že každá ze stran může kdykoliv říct, je konec – i taková je sexualita a lidská touha. Je to minové pole, po kterém se procházíme a tušíme, že každý krok může znamenat smrt anebo slast (francouzsky orgasmus jako la petite mort – doslova malá smrt). Jednou z námitek proti existenci podcastu Slast na veřejnoprávním médiu bylo, proč by nás měly zajímat problémy mladých žen. Zabývat se problémy mladých žen (ale i mladých mužů) znamená představit si jejich perspektivu. A to je právě jedna z věcí, která v otázce lidské sexuality a touhy, může být problematická – konfrontovat se skrze druhého se symptomy vlastního nedostatku. Takže v otázce, zdali má být součástí veřejnoprávního média podcast na téma sexuality asi není jednoznačná odpověď, ale pravděpodobné je, že odmítavá reakce může být takovým symptomem odmítnutí nevědomých fantazii spojených se vším, co v nás téma ženské sexuality vyvolává. Každý máme svoje vlastní touhy a hledat v nich objektivní realitu a pravdu je víceméně nemožné, každopádně může být užitečné podívat se na svoje reakce a tendence zkoumavým pohledem, který nám většinou řekne mnohem víc o nás samých než o situaci jako takové.
Zdroje
Bataille, G. (1954). Inner experience. State University of New York Press.
Boehm, F. (1930). The Femininity-Complex in Men. International Journal of Psychoanalysis 11, 444-469.
Ferenczi, S. (1924). Thalassa. Versuch einer Genitaltheorie. Internationaler Psychoanalytischer Verlag.
Freud, S. (1925). Some psychical consequences of the anatomical distinction between the sexes. In J. Strachey (Ed.), The Standard Edition of the Complete Psychological Works of Sigmund Freud, vol. XIX (pp. 248–258). The Hogarth Press and the Institute of Psychoanalysis.
Freud, S. (1926). Die Frage der Laienanalyse. Unterredungen mit einem Unparteischen. Internationalen Psychoanalytischer Verlag.
Freud, S. (1930). Civilization and its Discontents. In J. Strachey (Ed.), The Standard Edition of the Complete Psychological Works of Sigmund Freud, vol. XXI (pp. 57-146). The Hogarth Press and the Institute of Psychoanalysis.
Grosz, E. (1994). Volatile Bodies: Towards Corporeal Feminism. Indiana University Press.
Hollywood, A. (2002). Sensible Ecstasy: Mysticism, Sexual Difference, and the Demands of History. (Religion and Postmodernism.). University of Chicago Press.
Horney, K. (1926). The flight from womanhood: The masculinity-complex in women, as viewed by men and by women. International Journal of Psychoanalysis, 7, 324–339.
Kojève, A. (1969). Introduction to the reading of Hegel: lectures on the phenomenology of spirit. Cornell University Press
Lacan, J. (1998). On Feminine Sexuality: The Limits of Love and Knowledge. Norton.
Mead, M. (1949). Male and female: a study of the sexes in a changing world. William Morrow.
[1] https://x.com/ludekstanek/status/1851162922849816795
[2] https://www.heroine.cz/komentare/slast-ma-smysl-zenske-vzruseni-neni-vulgarni-a-do-verejnopravnich-medii-patri-potvrzuje-debata-o-podcastu
[3] https://sok.bz/content/8-clanky/10-2010/20100108-josef-fulka-od-interpelace-k-performativu/fulka.pdf
[4] Nejen ve smyslu genitálií, ale přeneseného významu postavení a moci ve společnosti.
[5] Autre.
