Interdisciplinární zkoumání xenofobie, antisemitismu a zkušenosti „uncanny“ bylo tématem psychoanalytické konference, která se konala v říjnu 2015 v Praze. V následující recenzi autor stručně představí sborník příspěvků z této konference.
Psychoanalytik pečlivě zkoumající lidskou mysl čtyřikrát týdně po dobu mnoha let má přístup do mnoha vrstev lidské duše. Byla by škoda poznatky tohoto typu ponechat izolované pouze v psychoanalytické obci. A také proto je v současné psychoanalýze velmi populární trend interdisciplinárního zkoumání.
A jedním z plodů daného trendu je právě i sborník z mezioborové konference Strach z cizího, která se konala v říjnu v Praze. Konference byla věnována odkazu Otto Fenichela, psychoanalytika a intelektuála, který strávil část svého tvůrčího života v Praze a ve svém díle se pokoušel psychoanalytickou znalost o zákonitostech lidské mysli aplikovat i na téma vzniku antisemitismu.
Kniha obsahuje několik příspěvků z řad českých i zahraničních psychoanalytiků (např. Haydée Faimberg, Adrienne Harris, Axel Hoffer, Václav Mikota, Michael Šebek), ale také historiků, filosofů a publicistů (např. Jefim Fištejn, Josef Fulka, Jiří Pehe, Jan Sokol). Jednou z nejkontroverznějších myšlenek v knize je dle mého názoru teze rakouských psychoanalytiků, že fenomén identifikace s agresorem (či její mediálně známá varianta Stockholmský syndrom) je spíše důsledek snahy o odvrácení viny přihlížejících než reálný prožitek oběti. Pro mnoho lidí je přijatelnější vnímat situaci způsobem, že oběť spolupracovala s agresorem, než že jí její okolí nepomohlo se z bezvýchodné situace dostat. To se podle autorů stává například u uprchlíků z válečných oblastí a přidává to na strachu z cizího, který k nim většinová populace prožívá. K dalším kontroverzním myšlenkám patří tvrzení izraelského psychoanalytika a historika Eran J. Rolnika, že neexistuje pouze jedna forma antisemitismu, ale naopak, že jich je mnoho a některé z nich jsou dokonce užitečné – mohou být signálem hlubokých nevědomých úzkostí ve společností, se kterými je (po jejich odhalení) možné dále pracovat. V knize se dále objevují zajímavé myšlenky o potlačování strachu z bezmoci. Toto potlačování vede k problémům narcistického rázu, které následně potencují strach z cizího. Přesně tento mechanismus byl podle autorů i součástí nacistického diskurzu.
Jak z předchozího textu vyplývá, tak obsah knihy osciluje od popisu konkrétní práce s psychoanalytickými klienty až po diskuzi o celospolečenských jevech. To je pravděpodobně na jednu stranu největší slabinou, ale zároveň díky své unikátnosti a množství nečekaných inspirativních průsečíků, i největší předností tohoto díla.
Roman Telerovský, Martin Mahler (eds.): Strach z cizího
Zahraniční příspěvky přeložila Eva Klimentová. Česká psychoanalytická společnost, 244 stran
Knihu je možné si objednat na martin.mahler@seznam.cz.
Je zvláštní, že všichni zkoumají antisemitismus a xenofobii. Takových výzkumů jsou stovky, na které jsem osobně narazil. Ale ještě jsem neviděl žádný vědecký výzkum na téma antifrankismus, antigermanismus, antirusismus, antiamerikanismus, antičechismus.
Nemohu se čím dál více zbavit dojmu, že věda plní více politická zadání, než aby se snažila o objektivní, všestranný výzkum.