Teorie pole1 je v posledních letech široce diskutována v psychoanalytické literatuře, zejména v kontextu post-bionovské „intersubjektivity“ a vztahové psychoanalýzy. Zároveň se jedná o jeden z ústředních konceptů v sylabu gestalt terapie2. Při pozorování těchto podobných proudů v odlišných terapeutických vodách jsem si pokládala otázku, do jaké míry se liší, a dokonce jestli mohou být potenciálně integrujícím prvkem pro různé psychoterapeutické školy. […]
