Autoři článku: Marie Kopřivová, Ivana Růžičková a David Holub © 2026
Psychoanalytická tradice v českém prostředí nebyla během komunistické totality zcela přerušená. Po roce 1948 se psychoanalýza ocitla na okraji oficiální psychiatrie a psychologie a v některých obdobích přežívala téměř v poloilegálním postavení. Přesto se díky jednotlivcům, osobní odvaze a neformálním odborným vazbám udržela kontinuita psychoanalytického myšlení i klinické práce s dospělými pacienty.
Jiná situace však panovala v oblasti psychoanalytické psychoterapie dětí a adolescentů. Zde po roce 1989 prakticky neexistovala odborná ani institucionální tradice, na kterou by bylo možné přímo navázat. Obor bylo třeba budovat téměř od začátku: vytvořit výcvik, získat učitele, vychovat supervizory, otevřít české prostředí mezinárodní spolupráci a zároveň najít jazyk, který by dětskou psychoanalytickou psychoterapii zpřístupnil širší odborné veřejnosti. Zásadní roli v tomto procesu sehrála Lydia Tischler, česká rodačka, přeživší holocaustu, dětská psychoanalytická psychoterapeutka vyškolená u Anny Freudové a jedna z osobností, které pomohly založit dětskou psychoanalytickou psychoterapii v České republice.
Lydia Tischler se narodila 1. ledna 1929 v Moravské Ostravě do židovské rodiny. Po okupaci Československa se její otec Sigmund Folkart dostal přes Polsko do Anglie; matka Alžběta s dcerami Lydií a Ruth se za ním pokusily odejít, ale válka je zastihla v Krakově a cesta na Západ se uzavřela. Po návratu do Ostravy následovala zkušenost ostrakizace, žlutá hvězda, pobyt v Praze a deportace do Terezína. V říjnu 1944 její matku a sestru zařadily do transportu do Osvětimi. Lydia v něm původně být neměla, protože pracovala v tzv. chráněném povolání, přihlásila se do transportu dobrovolně, aby zůstala s rodinou. Matku už nikdy neviděla; se sestrou Ruth přežily Osvětim, pracovní tábor Oederan a návrat do Terezína, kde se dočkaly osvobození.
Tato zkušenost se později stala nejen součástí jejího osobního svědectví, ale také jedním ze zdrojů její profesní vnímavosti. Po válce prošla ozdravným pobytem organizovaným Přemyslem Pittrem, kde pečovala o mladší děti. Právě tam si uvědomila, že se chce péči o děti věnovat i profesně. Poté odešla za otcem do Velké Británie, dokončila vzdělání a vystudovala psychologii na Birkbeck College. Následně absolvovala výcvik v dětské psychoanalytické psychoterapii u Anny Freudové v Hampstead Child Therapy Clinic.
Ve Velké Británii začínala jako učitelka a dětská terapeutka. Nejvýznamnější část svého profesního života spojila s Cassel Hospital, psychoanalyticky orientovanou nemocnicí, kde se rozvíjela práce s matkami, dětmi, adolescenty a celými rodinami. Lydia Tischler zde působila jako první dětská psychoterapeutka a spolu se svým budoucím manželem Salo Tischlerem se podílela na vytvoření oddělení pro rodiny, které přijímalo do léčby celé rodiny v těžké psychické a vztahové krizi. Tato práce se stala známou pod označením „the family as in-patient“ – rodina jako pacient v lůžkovém zařízení. Zkušenost z Cassel Hospital shrnula spolu s Rogerem Kennedym a Ann Heymans v knize The Family as In-Patient: Working with Families and Adolescents at the Cassel Hospital vydané roku 1987.
Tischler nikdy neoddělovala klinickou práci od učení. Působila v Britské asociaci psychoterapeutů, dnešní British Psychotherapy Foundation, a angažovala se také v Association of Child Psychotherapists. Spolu s Mirandou Feuchtwang zastupovala britskou dětskou psychoterapeutickou tradici při zakládání European Federation for Psychoanalytic Psychotherapy. V EFPP se stala první jednatelkou a později se významně podílela na podpoře zemí střední a východní Evropy, kde bylo třeba po pádu komunistických režimů znovu vybudovat institucionální podmínky pro psychoanalytickou psychoterapii.
Ve vztahu k českému prostředí se rozhodující setkání odehrálo na počátku devadesátých let při setkání s Michalem Šebkem. V roce 1993 se díky Lydii Tischler, Mirandě Feuchtwang, Ivaně Růžičkové a Marii Kopřivové začal utvářet výcvik v psychoanalytické psychoterapii dětí a adolescentů při České společnosti pro psychoanalytickou psychoterapii – první systematický výcvik v psychoanalytické psychoterapii dětí a adolescentů v České republice.
Zpočátku se sešla široká skupina zájemců z řad psychiatrů, psychologů a dalších odborníků. Brzy se však ukázalo, že požadavky regulérního výcviku jsou vysoké. Bylo třeba osobní terapie, dlouhodobé supervize, práce s dětskými pacienty, seminární výuky, pozorování dítěte i schopnosti vydržet náročný proces, který se nedal zkrátit pouhou administrativní akreditací. První vlna zájemců se proto zúžila. Zůstali ti, kteří byli ochotni přijmout náročnost výcviku a zároveň cítili, že vzniká něco historicky jedinečného.
Lydia Tischler zde sehrála mimořádnou roli. Nebyla pouze zahraniční garantkou, která by formálně propůjčila projektu své jméno. Přinášela zkušenost britské dětské psychoanalytické tradice, hlubokou znalost klinické práce s dětmi a rodinami, organizační vytrvalost a osobní schopnost získávat lidi. Mluvila výborně česky, a proto dokázala překlenout nejen jazykovou, ale i kulturní vzdálenost mezi britským výcvikovým prostředím a českou porevoluční situací. Frekventanti se s britskými výcvikovými terapeutkami setkávali několikrát ročně v prodloužených víkendech, které zahrnovaly přednášky, semináře a supervize.
Důležité bylo také to, že se kolem výcviku postupně vytvořila širší odborná komunita. Již v průběhu prvního výcviku začala Dětská sekce ČSPAP pořádat odborné konference věnované psychoanalytické psychoterapii dětí a dospívajících. První velká „letní škola“ se konala v roce 1998 a měla značný ohlas. Vedle hlavních přednášek se pracovalo v malých skupinách, což v českém prostředí představovalo novou a živou formu vzdělávání. Postupně přijížděly další významné osobnosti britské dětské psychoanalytické psychoterapie, mimo jiné Ann Horne, Viviane Green, Sue Coulson, Monica Lanyado, Dilys Daws, Juliet Hopkins, Niki Parker a Donald Campbell. První výcvikový běh byla završená prezentací kolokvií v roce 2002 a absolvovalo jej devět frekventantů.
Lydia Tischler to českého prostředí nepřivezla pouze „metodu“. Pomohla vytvořit způsob myšlení. Ukazovala, že dítě není jen nositelem symptomů, ale osobou, která se snaží svým chováním, hrou, tělem a vztahem sdělit něco, co ještě nedokáže vyjádřit slovy. Připomínala, že v době jejího výcviku se dětskému chování často nepřikládal dostatečný význam a děti se nebraly vážně.
Tato věta může sloužit jako shrnutí její profesní etiky: brát děti vážně. Neznamená to zatížit je dospělým výkladem, ale vnímat, že jejich úzkost, hra, mlčení, vzdor, somatické potíže nebo separační strach mají svůj psychický význam. V rozhovoru pro Psychoanalýzu dnes mluvila například o objektní stálosti a o tom, že dítě musí citově dosáhnout určité vnitřní jistoty, aby dokázalo snášet odloučení od matky.
Lydia Tischler zároveň aktivně svědčila o holocaustu nejen v médiích, ale jezdila do českých škol. Žáci bývali líčením její válečné zkušenosti často tak zaujatí, že by bývalo bylo slyšet spadnutí špendlíku. O svém životě mluvila v rozhovorech pro Český rozhlas, Paměť národa i Českou televizi. V roce 2021 vyšly její vzpomínky, zpracované Petrem Vizinou, v knize Se žlutou hvězdou v prázdném kupé. Kniha sleduje její dětství v předválečné Ostravě, pokus o útěk do Polska, Terezín, Osvětim, osvobození i odchod do Velké Británie. V pořadu Hyde Park Civilizace České televize, vystoupila v roce 2025 jako pamětnice, která prošla Terezínem a Osvětimí a svůj život spojila s psychoterapeutickou prací s dětmi. Česká televize jí věnovala také reportáž s titulkem „Oholili mi hlavu, ale integritu mi vzít nemohli“, a zdůraznila nejen význam osobního postoje nenechat se agresorem podrobit, ale poukazovala na rizika společenské debaty, ve které převažují projekce nežádoucích vlastností a jejich připisování vylučovaným skupinám – na základě rasové příslušnosti, genderu, zdravotního nebo intelektového omezení.
V roce 2018 přednesla v Praze na konferenci Psychoanalytická psychosomatika v dětství a dospívání příspěvek „Bolí mě bříško“ a od ČSPAP obdržela čestnou „Fontánu vděku“ jako vyjádření poděkování za její zásadní podíl na rozvoji dětské psychoanalytické psychoterapie v České republice. Tato pocta měla nejen osobní, ale i symbolický význam: česká odborná komunita tím vyjádřila vděčnost člověku, který se po desetiletích vrátil do země svého dětství a bez nároků pro ni něco zásadního dělal.
Další veřejné ocenění přišlo ve Velké Británii. V seznamu novoročních vyznamenání oznámeném 30. prosince 2025 byla Lydia Tischler jmenována členkou Řádu britského impéria – MBE. Ocenění získala jako přeživší holocaustu a dětská psychoterapeutka za služby v oblasti připomínání holocaustu a dětské psychologie. Tato pocta spojuje dvě oblasti, které v životě Lydie Tischler nelze oddělit: paměť holocaustu a péči o dětskou psychiku. Její životní dráha ukazuje, že paměť nemusí být pouhým návratem k utrpení. Může se proměnit v závazek starat se o dětský vývoj, naslouchat traumatické zkušenosti, všímat si rané úzkosti, brát vážně vyjádření dětí a vytvářet instituce, které pomáhají nést bolest tam, kde ji jednotlivec sám nedokáže tolerovat.
Pro českou psychoanalytickou psychoterapii zůstává Lydia Tischler zakladatelskou postavou. Pomohla vytvořit první dlouhodobý, mezinárodně ukotvený výcvik v psychoanalytické psychoterapii dětí a adolescentů v České republice. Podpořila vznik odborné komunity, která se dále rozvíjí, pořádá konference, vzdělává nové terapeuty a udržuje spojení s evropskou psychoanalytickou tradicí. V současnosti má Dětská sekce ČSPAP desítky členů a vzdělává nové odborníky.
V jednom z rozhovorů Lydia Tischler vzpomínala, že když se jí ptali, čeho si ve své kariéře nejvíce cení, odpověděla bez váhání: založení výcviku dětské a adolescentní psychoterapie v České republice. A do telefonu k tomu dodala větu, který odráží její nezaměnitelný humor a „princip reality“: „Tak kam až se to dostala ta holka z Ostravy.“ Právě tento oblouk dává jejímu příběhu sílu. Z Ostravy přes Terezín, Osvětim a poválečnou Británii až k dětem, rodinám, výcvikům a odborným institucím, které pomáhala vytvořit. Její práce ukazuje, že psychoanalytická psychoterapie není jen soubor pojmů a technik. Je výpovědí o tom, jak se utrpením nenechat spoutat, nemlčet, ale dokázat myslet o „nemyslitelném“ a tvořivě je využít v zájmu dětských psychoterapeutů a jejich pacientů.
Doporučené odkazy k článku
Oficiální oznámení MBE: The Gazette uvádí Lydii Tischler mezi oceněnými jako „Holocaust Survivor and Child Psychotherapist“ za služby připomínání holocaustu a dětské psychologii.
ČSPAP – gratulace k MBE: Česká společnost pro psychoanalytickou psychoterapii zveřejnila zprávu o udělení titulu členky Řádu britského impéria.
Paměť národa: rozsáhlý biografický profil s údaji o dětství, válce, odchodu do Británie a spoluzaložení českého výcviku.
Český rozhlas / iROZHLAS: rozhovor „Do transportu jsem šla dobrovolně, za rodinou“, věnovaný jejímu mládí, Terezínu, Osvětimi a ztrátě matky.
Česká televize – Hyde Park Civilizace: televizní rozhovor s Lydií Tischler (2025).
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/225411058090503
https://www.facebook.com/hydeparkcivilizace/videos/lydia-tischlerov%C3%A1/984968100470045
ČT24: reportáž „Oholili mi hlavu, ale integritu mi vzít nemohli“, která propojuje její svědectví o holocaustu s psychoterapeutickou prací.
Psychoanalýza dnes
„Lydia Tischler: Dítě musí citově dosáhnout objektní stálosti, aby dokázalo snést oddělení od matky“
Téma: separace dítěte od matky, objektní stálost, nástup do školky, dětský vývoj, psychoanalytická psychoterapie.
Aktuálně.cz: rozhovor s Lydií Tischlerovou
„Mengele mě ušetřil smrti, maminku poslal do plynu…“
https://magazin.aktualne.cz/lydie-tischlerova/r~5d53071e016f11ea9b40ac1f6b220ee8
Mind in Mind: rozhovor „Lydia Tischler, Courageous Innovator“ o jejím výcviku u Anny Freudové, práci v Cassel Hospital a vzniku rodinné jednotky.
YouTube / Mind in Mind: Lydia Tischler – Holocaust Survivor Who Became a Pioneer for Children’s Mental Health
Channel 4 News: Holocaust survivor – Lydia Tischler – prisoner of Auschwitz
Channel 4 News: Lydia Tischler on arrival in Auschwitz and the murder of her mother
My Voice: Lydia Tischler – Talking about Auschwitz
My Voice / Manchester University Press: My Voice: Lydia Tischler
https://manchesteruniversitypress.co.uk/9781526192585
My Voice: Lydia Tischler Reads Extracts From Her My Voice Story Book
Téma: čtení z knihy Freud, Hitler and Me, svědectví o holocaustu.
Yad Vashem UK: An evening with Lydia Tischler
život během holocaustu, osobní svědectví.
https://www.yadvashem.org.uk/events/lydia-tischler
Wiener Holocaust Library: Interview 14 – Lydia Tischler
holocaust, dívčí zkušenost, přežití, osobní svědectví.
https://wiener.soutron.net/Portal/recordview/index/65884
Paměť národa
Typ: archivní rozhovor / orální historie + zpracovaný medailon
Instituce: Paměť národa
Téma: rodina v Ostravě, útěk do Polska, Terezín, Osvětim, poválečný odchod do Británie, výcvik u Anny Freudové, český výcvik dětské psychoanalytické psychoterapie.
Odkaz česká verze:
https://www.pametnaroda.cz/cs/tischlerova-lydia-1929
Odkaz druhý záznam / medailon:
https://www.pametnaroda.cz/cs/tischlerova-lydia-20210921
Odkaz anglická verze Memory of Nations:
https://www.memoryofnations.eu/en/tischlerova-lydia-1929
ČT24: „Oholili mi hlavu, ale integritu mi vzít nemohli“
Typ: televizní reportáž s rozhovorovými vstupy
Médium: ČT24
Datum: 11. dubna 2026
Téma: holocaust, Osvětim, integrita, psychoterapie, návrat do českého veřejného prostoru.
Odkaz:
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/regiony/oholili-mi-hlavu-ale-integritu-mi-vzit-nemohli-rika-prezivsi-holocaustu-372253
Knižní vzpomínky: Petr Vizina a Lydie Tischler, Se žlutou hvězdou v prázdném kupé, Vyšehrad, 2021.
Dominikánská 8 – Se žlutou hvězdou | v prázdném kupé
Uvedení knihy proběhlo 30. května 2021 v 15:00 v kostele Nejsv. Salvátora v Praze. Hosté: Lydie Tischlerová, Petr Vizina, David Holub; moderovala Klára Jirsová.
https://dominikanska8.cz/akce/420/se-zlutou-hvezdou
YouTube záznam Dominikánské 8
https://www.youtube.com/watch?v=K6I5ViRcU4I
