K pozorumění kořenů xenofobie – recenze sborníku Strach z cizího

Interdisciplinární zkoumání xenofobie, antisemitismu a zkušenosti „uncanny“ bylo tématem psychoanalytické konference, která se konala v říjnu 2015 v Praze. V následující recenzi autor stručně představí sborník příspěvků z této konference. 

Psychoanalytik pečlivě zkoumající lidskou mysl čtyřikrát týdně po dobu mnoha let má přístup do mnoha vrstev lidské duše. Byla by škoda poznatky tohoto typu ponechat izolované pouze v psychoanalytické obci. A také proto je v současné psychoanalýze velmi populární trend interdisciplinárního zkoumání.

A jedním z plodů daného trendu je právě i sborník z mezioborové konference Strach z cizího, která se konala v říjnu v Praze. Konference byla věnována odkazu Otto Fenichela, psychoanalytika a intelektuála, který strávil část svého tvůrčího života v Praze a ve svém díle se pokoušel psychoanalytickou znalost o zákonitostech lidské mysli aplikovat i na téma vzniku antisemitismu.

Kniha obsahuje několik příspěvků z řad českých i zahraničních psychoanalytiků (např. Haydée Faimberg, Adrienne Harris, Axel Hoffer, Václav Mikota, Michael Šebek), ale také historiků, filosofů a publicistů (např. Jefim Fištejn, Josef Fulka, Jiří Pehe, Jan Sokol). Jednou z nejkontroverznějších myšlenek v knize je dle mého názoru teze rakouských psychoanalytiků, že fenomén identifikace s agresorem (či její mediálně známá varianta Stockholmský syndrom) je spíše důsledek snahy o odvrácení viny přihlížejících než reálný prožitek oběti. Pro mnoho lidí je přijatelnější vnímat situaci způsobem, že oběť spolupracovala s agresorem, než že jí její okolí nepomohlo se z bezvýchodné situace dostat. To se podle autorů stává například u uprchlíků z válečných oblastí a přidává to na strachu z cizího, který k nim většinová populace prožívá. K dalším kontroverzním myšlenkám patří tvrzení izraelského psychoanalytika a historika Eran J. Rolnika, že neexistuje pouze jedna forma antisemitismu, ale naopak, že jich je mnoho a některé z nich jsou dokonce užitečné – mohou být signálem hlubokých nevědomých úzkostí ve společností, se kterými je (po jejich odhalení) možné dále pracovat. V knize se dále objevují zajímavé myšlenky o potlačování strachu z bezmoci. Toto potlačování vede k problémům narcistického rázu, které následně potencují strach z cizího. Přesně tento mechanismus byl podle autorů i součástí nacistického diskurzu.

Jak z předchozího textu vyplývá, tak obsah knihy osciluje od popisu konkrétní práce s psychoanalytickými klienty až po diskuzi o celospolečenských jevech. To je pravděpodobně na jednu stranu největší slabinou, ale zároveň díky své unikátnosti a množství nečekaných inspirativních průsečíků, i největší předností tohoto díla.

Roman Telerovský, Martin Mahler (eds.): Strach z cizího
Zahraniční příspěvky přeložila Eva Klimentová. Česká psychoanalytická společnost, 244 stran

Knihu je možné si objednat na martin.mahler@seznam.cz.

JakubK

Mezi grandiozitou a morálním narcismem: psychodynamika americké politické krize

Západní liberální demokracie prochází opět krizí. To není nic neobvyklého. Krize demokracie se v historii již opakovaně objevily. Tentokrát je jádrem problému změna společenských hodnot, které rezonují s narůstajícími narcistními rysy populace. Tento fenomén vede k tomu, že voliči stále častěji preferují vůdce s narcistickými rysy, kteří dokáží zrcadlit jejich vlastní aspirace a potřebu obdivu ruku […]

Celý článek >

Psychoanalytická psychoterapie dětí a adolescentů v České republice – pocta Lydii Tischler.

Autoři článku: Marie Kopřivová, Ivana Růžičková a David Holub © 2026 Psychoanalytická tradice v českém prostředí nebyla během komunistické totality zcela přerušená. Po roce 1948 se psychoanalýza ocitla na okraji oficiální psychiatrie a psychologie a v některých obdobích přežívala téměř v poloilegálním postavení. Přesto se díky jednotlivcům, osobní odvaze a neformálním odborným vazbám udržela kontinuita […]

Celý článek >