Iluze, deziluze a ironie – seminář s Johnem Steinerem

John Steiner je významný současný britský psychoanalytik postkleiniánské tradice, který je ve světě znám pro svou práci s náročnými pacienty. V sobotu 18.6. s ním proběhl v Praze na Vinohradech za organizace PhDr. Luby Březinové a MUDr. David Holuba velmi zajímavý workshop na téma Iluze, deziluze a ironie. Jak z názvu vyplývá, workshop se zaměřoval na psychoanalytické pochopení ironie, sebeklamu a práci s ním. Ještě před začátkem workshopu obdržel John Steiner od prezidenta České psychoanalytické společnosti PhDr. Martina Mahlera čestné členství.

O Johnu Steinerovi

John Steiner se narodil v roce 1934 v Praze. Původním vzděláním je neurovědec. V roce 1967 však nastoupil do psychoanalytického výcviku a začal osobní analýzu u slavné Hanny Segalové. Supervizí si prošel u neméně slavných psychoanalytických osobností, Herberta Rosenfelda a Betty Josephové. Dlouhá léta vedl v Tavistock Clinic takzvané The Borderline workshops zaměřené na práci s hraničními pacienty. Ve své publikační činnosti se proslavil především konceptem psychického útočiště (psychic retreat). Tento pojem popisuje psychický prostor, do kterého se pacient schovává před nepříjemnými perzekučními prožitky nebo pocity viny. Tím brání přirozenému pohybu mezi paranoidně-schizoidní a depresivní pozicí popsané Melanií Kleinovou. Významný i za hranicemi kleiniánské techniky přijímaný je jeho koncept „ na analytika a na pacienta soustředěných interpretací“ („patient-centred“ and „analyst-centred“ interpretations). 

Iluze, deziluze a ironie v psychoanalýze

V první části semináře John Steiner prezentoval svůj text s názvem Iluze, deziluze a ironie v psychoanalýze. Hlavní tezí textu bylo, že při poslouchání analytického pacienta, stejně jako při sledování divadelní hry, můžeme nabývat dvě různé identity. První z nich je identita objektivního pozorovatele, který je od prožitku pacienta oddělen, vidí realitu člověka bez jeho iluzí a je pro ni charakteristický pocit soucitu s analyzandem/postavou ze hry. Druhou je osoba identifikovaná s analyzandem/postavou ze hry, která je ponořena do jeho prožitku (včetně ochranných iluzí). Pro tento přístup je charakteristický pocit hrůzy z toho, co se dané osobě může stát. Oba tyto aspekty je pro dobrý průběh psychoanalýzy nutné skloubit. Je nutné rozumět subjektivním prožitkům pacienta, ale zároveň se z vnějšku pokusit pozorovat jeho iluze, kterými se brání před realitou. Problémy v analýze vznikají, pokud výrazně převažuje jeden z těchto aspektů.

Vztahování se ke světu v iluzi Steiner popsal na Ibsenově hře Divoká kachna a Sofoklově Králi Oidipovi. V obou těchto hrách vystupují hrdinové (Ibsenův Hjmar Ekdal a Sofoklův Oidipus) žijící v zajetí iluzí, které jsou náhle zničeny tragickým dopadem nemilosrdné reality.

Skloubit přístup objektivně pozorující zvnějšku s empaticky ponořeným přístupem je velmi náročné. Podle Johna Steinera je to možné pomocí smyslu pro ironii. Steiner ironii popisuje jako sebe-tázací se přístup k životu, při kterém jsme schopni vnímat zároveň protichůdné postoje. Analytik by měl vědět, že věčná dialektika mezi iluzí a realitou je součástí lidské přirozenosti. Osoba by například měla být schopna sama sebe subjektivně prožívat jako psychoanalytika, ale zároveň s pomocí ironie znát svoje nedostatky, nebrat se vážně a vědět, že velkým bezchybným psychoanalytikem také úplně tak není a nikdy nebude. Ironický přístup psychoanalytikovi pomáhá při práci s pacienty, ale i se zvládnutím složitých aspektů vlastního intrapsychického fungování, které je součástí této práce.

Diskuze článku se ujala psychoanalytička PhDr. Vendula Probstová. Steiner se zaměřoval především na ironický postoj u psychoanalytika. Dr. Probstová zmínila i rozvinutí schopnosti ironie u pacientů. Ironický postoj analytika následně pomáhá vytvářet schopnost ironie u jeho analyzandů. Jednou z nejsilnější částí Steinerova textu pro dr. Probstovou byl jeho vlídný a laskavý postoj k sebeklamům, které jsou podle něj u všech lidských bytostí nevyhnutelné. Pochopení vlastních sebeklamů a jejich významu pro zvládnutí náročných požadavků reality u samotných psychoanalytiků napomáhá k více soucítícímu přístupu k iluzím u jejich pacientů.

V druhé polovině semináře proběhla supervize s MUDr. Tomášem Rektorem. John Steiner se během této části se projevil jako velmi vlídný a chápavý supervizor, který je schopný velmi podnětně komentovat klinický materiál. Pro ochranu osobních údajů pacienta zde nebudu uvádět detaily z této části. Pouze uvedu, že v podrobném rozboru materiálu z analytické hodiny byl Steinerem, jak je to mezi současnými kleiniány časté, kladen velký důraz na přenosový rozměr klinického materiálu – co daný obsah znamená ve vztahu k terapeutovi. Pro mne osobně bylo zajímavé vidět, kolik různých významů je možné v přepisu jedné analytické sese objevit.

Závěr

Téma střetávání sebeklamu s realitou bylo zajímavé a podnětné. Už jen proto, že tato dialektika je nevyhnutelnou součástí každodenní klinické práxe, ale i lidského údělu obecně. Celý seminář hodnotím pozitivně. V osobě Johna Steinera se propojuje lidskost, pronikavý intelekt a hluboká znalost psychoanalytického myšlení. Byla radost ho během diskuzí i supervize sledovat.

Zdroje

Steiner, J. (1994). Patient-Centered and Analyst-Centered Interpretations: Some Implications of Containment and Countertransference. Psychoanal. Inq., 14:406-422

Steiner,J.(1994): Psychic retreats: Pathological Organizations in Psychotic, Neurotic and Bordeline Patients. Routledge, London, New York,

Steiner, J. (2007). Boj o dominanci v oidipské situaci. Revue psychoanalytická psychoterapie, 50.

Paulina de Sauma, A. (n.d.). John Steiner. Retrieved June 18, 2016, from http://www.melanie-klein-trust.org.uk/steiner