Psychodynamická zkušenost zvyšuje schopnost rozpoznání skrytého dětského traumatu: Výsledky a diskuze

Psychoanalýza dnes má unikátní příležitost publikovat francouzský odborný článek v překladu MUDr. Martina Pavelky, zabývající se výzkumem psychoanalytické teorie. Pokud jste nečetli první část, která popisuje úvod a metody, naleznete ji zde, v této části najdete výsledky a diskuzi.

David Cohen1,2*, Daniel Milman1, Valérie Venturyera1, Bruno Falissard3

1 Oddělení psychiatrie dětí a dospívajících, Nemocnice Pitié-Salpêtrière, Paříž, Francie,

2 Národní středisko vědeckého výzkumu, Smíšená výzkumná jednotka 7222, Univerzita Paříž VI, Paříž, Francie,

3 Univerzita Paříž V a XI, Národní institut pro zdraví a lékařský výzkum, Jednotka 699, Nemocnice Paul Brousse, Paříž, Francie.

Výsledky

Výsledky jsou shrnuty ve Schématu 1. S použitím ANOVA kombinace všech skupin soudců jsme našli významný vztah mezi skupinou a celkovým skóre (p=.0006). Všichni tři PSYAN byli schopni správně oklasifikovat 12 ze 14 subjektů a kontrol, což je vysoko nad hladinou náhody. (Síla=88% ; p=.002) se specifičností a citlivostí rovnajícími se 0.86. Všechny ostatní skupiny soudců (INXP, EP, CBT) naopak toho nebyly schopné. Abychom vyhodnotili případný vliv rámcového zkreslení[xxvi], do experimentu jsme zapojili tři další INXP-frame, kteří dostali zjednodušené instrukce, a ti se také neodlišovali od hladiny náhody.

Po těchto poutavých výsledcích jsme provedli kvalitativní analýzu. (a) Zajímavé bylo, že všichni psychoanalytici chybně klasifikovali tentýž subjekt (S7, Tabulka 2.), který v minulosti zažil ztrátu sourozence, zatímco chybně klasifikované kontrolní subjekty byly u každého PSYAN jiné. (b) Abychom zjistili zda jsou výsledky částečně ovlivněny zkušeností s psychoterapií, přímo jsme se subjektů z videozáznamů zeptali, zdali takovou zkušenost už měli. Čtyři z nich v dětství a dospívání několikaměsíční psychoterapie využili, a to dva z každé skupiny (Tabulka 1.). (c) Jen jeden ze subjektů sdělil, že mu léčba přinesla subjektivní zlepšení. Byl to ten, koho všichni tři PSYAN klasifikovali chybně. Tyto údaje, jakož i skutečnost že CBT se neodlišovali od náhody, nepotvrzují hypotézu že by PSYAN lépe rozpoznali dospělé, kteří měli sourozence s nádorem proto, že by měli větší zkušenost s psychoterapií. Nicméně je zde možné namítnout, že myšlenkový styl (cognitive style) získaný během psychoterapie může být rozdílný podle typu problematiky léčby. Můžeme si představit že videozáznamy těchto čtyř subjektů by mohly tuto námitku opodstatnit. Abychom tuto možnost prověřili, uskutečnili jsme další analýzu zahrnující pouze 10 subjektů bez psychoterapeutické zkušenosti. I tak byli PSYAN schopni rozpoznat náhodu převyšující měrou zdravé dospělé se zkušeností sourozence s nádorem, aniž by tuto jejich minulost explicitně znali (p=0.008).

Diskuse

Všeobecné komentáře

V nedávných letech se vrátil zájem o psychoanalytickou teorii díky neurovědám vědomí[i], [xxxi]. Většina experimentálních údajů se týká bazálních kognitivních procesů, s pozoruhodnou výjimkou psychologie rozhodování [xix][xxvi] a psychologie společenských vlivů[xxxii]. Tyto studie použily pokusy s paradigmaty kognitivní psychologie a používaly takové pochody s proměnnými, aby bylo jisté, že části odpovědí soudců byly sekundární nevědomým podnětům. Tyto pochody se zabývaly přetrváváním těchto podnětů, jejich maskováním nebo užíváním nevědomého spouštění (unconscious primes)[xv]. O možných důsledcích nevědomých pochodů svědčily rozdíly trvání reakcí během pokusných úkolů, anebo snímky funkčního zobrazování[v][xiii]. Jiné studie se zakládaly na neuropsychologických paradigmatech u pacientů se specifickými důsledky mozkových zranění[xviii]. Vyplývá z toho, že i když tyto studie podporují Janetovy a Freudovy objevy nevědomých procesů, tak nepodporují jiné aspekty Freudovy psychoanalytické teorie. Například, jsou mozkové sítě, o kterých se předpokládá, že hrají roli při potlačení (suppression)[xii][xiii], zapojeny i do psychoanalytického vytěsnění (repression) ? Jsou neurální mechanizmy způsobující vizuální percepční potlačení spojené s těmi, které způsobují psychodynamické vytěsnění[xiv]? Jsou Freudovy popisy distorze vzpomínek vytěsněním v podstatě tytéž, které popsal Barlettův výzkum biografických vzpomínek, které se ukázaly být rekonstruovatelné a přepracovatelné ? Podle Erdelyiho jsou Barlettovy a Freudovy rekonstrukce v podstatě stejné, i v  názvu, a liší se pouze povahou (kognitivní vs. emoční)[xv]. I když Rao a Keshavan přinesli důkazy o tom, že psychiatři jsou schopni lépe rozpoznat bipolární poruchu na obrazech[xxxiii], my jsme zde, s užitím psychoanalytického paradigmatu, přinesli první experimentální důkazy o tom, že specifické vlastnosti soudce (zde být psychoanalytikem) zvyšuje schopnost pracovat s nevědomými jevy u druhých osob, jinými slovy zaznamenat, aniž by o tom měl explicitní vědomost – a to vysoko nad hranicí náhody – situaci jedince spojenou s osobní traumatickou zkušeností. Náš experiment podporuje stanovisko, že intuitivní pochopení minulosti jedince záleží na specifických schopnostech soudce. V případě traumatu jsou PSYAN tuto zvláštnost minulého života schopni lépe rozpoznat. Tato schopnost se u nich jeví jako specifická, díky několika kontrolním podmínkám u soudců.

Experimentální paradigma se zakládalo na psychoanalytické teorii traumatu, jak popsáno v postupech. Zaprvé jsme vybrali traumatickou událost týkající se sourozence, abychom si byli jisti jak traumatickým vlivem, tak i jeho specifickou vnitřní odezvou pokud jde o nevědomé přání zbavit se konkurenta. Zadruhé jsme vybrali dospělé, kteří pravděpodobně mezi dobou traumatické události a dobou konání výzkumu prožili účinek vytěsnění. Zatřetí, abychom usnadnili přístup k nevědomým stopám, aktéři pětiminutového spontánního volně-asociačního slovním projevu dostali takové specifické instrukce, aby došlo k aktivaci dočasné zóny mezi fantaziemi a skutečností. Začtvrté soudci (vyjma INXP-frame) dostali instrukce o pokusu a o jeho základní hypotéze. Nicméně to, jakým způsobem konkrétně PSYAN učinili jejich volbu, potřebuje další výzkum a náš pokus, jako takový, není demonstrací psychodynamické teorie traumatu. Vezmeme-li v potaz nedávné přínosy v oblastech (i) teorie nevědomého a vědomého myšlení na jedné straně, a na druhé v oblasti (ii) matematických modelů psychických procesů, můžeme zformulovat následující úvahy.

Je možné modelovat nevědomé interpersonální komunikace (exchanges) ?

Teorie nevědomého a vědomého myšlení[xxxiv] se snaží vysvětlit psychologické procesy spojené s lidským myšlením, jako rozhodování, výběr, vytváření pocitů a kreativitu. Teorie tvrdí, že nevědomé a vědomé myšlení májí rozdílné charakteristiky, takže jsou v mnoha situacích rozdílně použitelné. Existují důvody k hypotéze, že nevědomé myšlení není pasívní, ale aktívní, a že je kreativnější (vytvářející více originálních příspěvků), asociativnější a různorodější, nežli myšlení vědomé[xxxv]. Co se týče kvality nevědomého myšlení existují další hypotézy. Spíše než o superioritě nevědomého zpracování informaci, někteří autoři přinášejí údaje o tom, že přílišné uvažování může zhoršit vysokou kvalitu prvních dojmů[xxxvi]. Matematické modely psychických pochodů jsou ještě jiným pokusem zmodelování komplexnosti lidského myšlení[xxxvii]. Na té nejzákladnější úrovni jsou neurální sítě nejlépe modelovány jako sítě binárních automatů (networks of binary automata), které jsou průběžně v pozici „on“ či „off“. S užitím Hebbova zákona, paměťové procesy nejsou modelovány jako paměťové větve nebo skříňky, jak tomu je v počítačích, ale spíš jako uspořádání sítě, které se vývojem stabilizují díky pravděpodobnostnímu učení. Čím častěji k něčemu dochází, tím častěji je dané uspořádání sítě aktivováno, což vede k neurálnímu upevňování a k „přitažlivému vlivu“ („magnet effect“). Tyto návrhy byly podloženy studiemi o umělé inteligenci, schopnými simulovat rozeznávání tváří[xxxviii], a psycholingvistickými studiemi, které prokazovaly neurální upevňování díky pravděpodobnostnímu učení fonetických jednotek jazyka[xxxix]. Studium pozornosti nemluvňat vůči zvukům, které srovnávaly jazyky a počítačové jemné modifikace foném, přinesly experimentální ilustraci přitažlivého vlivu jako výsledku pravděpodobnostního učení[xxxix]. Matematické modely myšlení, ke zvládnutí složitosti lidského myšlení, nabízejí meta-organizaci několika sítí, včetně smyslového vstupu, smyslovou integraci, smyslovou asociaci, vědomí, akci, intencionalitu, jazyk, emoce, atd., které jsou vzájemně propojené a v jisté míře hierarchizované[xxxvii]. Jedna z těchto sítí je spojena s vědomím a s akcemi, jakožto pracovní rámec, který dodává – když je aktivován – pocit být si něčeho vědom[xl]. Existují-li tyto přímá propojení mezi sítěmi, pak jsou myšlenky a akce možné, aniž by byly vědomé.

V našem pokusu pak můžeme uvažovat o tom, že PSYAN, díky osobní zkušenosti psychoanalýzy, byli více schopni volby založené na asociatívnějším a různorodějším myšlení, které jim umožňuje intuitivně rozpoznat osobní prožitky jedinců, a to na hladině převažující náhodu. Avšak experiment nevytvářel časový tlak při rozhodování, a PSYAN také používali při výběru vědomé myšlení[xix][xxxvi]. Při jiné hypotéze můžeme uvažovat o tom, že PSYAN lépe rozpoznali dětské trauma díky jeho sotva patrným důsledkům na specifické používání určitých obranných mechanizmů, jak to bylo naznačeno v instrukcích. Jinými slovy, spojíme-li obě pracovní hypotézy, můžeme uvažovat o tom, že PSYAN aktivovali vnitřní odezvu (internal echo) traumatických zkušeností – vytvořenou během jejich psychoanalytické terapie – které jim pomohly vyjádřit jejich volbu.

Limity studie a další výzkum

V prvé řadě, výzkum byl koncipován tak, aby zaznamenal výrazný rozdíl mezi správnou odpovědí a náhodou, a mezi jednotlivými skupinami. Kvůli relativně malé dimenzi této studie nemůžeme vyloučit, že jiné skupiny soudců by také mohly rozpoznat dětské trauma, a to na slabé hladině, zaznamenatelné v případě větších skupin soudců. Pokud jde o otázku, zdali vnitřní odezva pomáhá při procesu rozhodování, mohli bychom předpokládat, že by jedinci se stejnou zkušeností, kteří měli v dětství sourozence s nádorem, mohli rozeznat takové případy lépe než náhodou. V naší studii jen vykazují tendenci přiblížit se významné hodnotě (p=.038, ovšem významnost po vícenásobném porovnání byla p≤.009), což by mohlo být spojeno s menším vlivem.

Zadruhé, kvůli protokolu naší studie není možné rozlišit implicitní rozpoznání či znalost od nevědomé komunikace. Podobně se nedá vyloučit, že veličiny nad hladinou náhody, které jsme konstatovali u PSYAN, byly způsobeny nevědomou výchylkou výzkumníka. Ještě další zdroje by mohly plodně probádat to, jakým způsobem nevědomá či implicitní informace proběhla v interpersonální komunikaci. Srovnání projevu „případů“ a „kontrol“ co do jejich obsahu, lingvistických signálů, prozódie, rytmu by mohly rozeznat – pokud by našly rozdíly – co PSYAN intuitivně vnímali. Tyto nejasnosti by mohly být objektem studií, kde by PSYAN byli tázáni na to, jak svoji  volbu zformovali, což my jsme neudělali.

Zatřetí, neboť jsme vybrali psychoanalytiky se značnou zkušeností a tréninkem, nemůžeme zhodnotit jakou roli hraje míra tréninku a zkušenosti. Tuto hypotézu bychom mohli testovat tak, že bychom otestovali široký panel psychoanalytiků a určili zdali skóre rozpoznání koreluje s jejich věkem a tréninkem.

Začtvrté, byť byl studijní protokol založený na psychodynamické teorii traumatu, výsledky nejsou důkazem teorie, neboť neznáme parametry, které jsou zapojené do nevědomé komunikace, nebo míru, do jaké je speciální teorie traumatu potřebná k tomu, aby mohl člověk „případy“ a „kontroly“ správně označit. Kromě toho jsme nemohli vyloučit to, že i ti, co by měli opačnou/odlišnou teorii, mohou něco zaznamenat, ale s menším výsledkem.

Závěry

Stručně řečeno, náš experiment potvrzuje názor, že rozpoznání minulosti jedince záleží na specifických schopnostech soudce. V případě jedinců, kteří v dětství žili se sourozenci s nádorovým onemocněním, PSYAN jsou schopni lépe tuto zvláštnost z jejich minulosti rozpoznat. Jakým způsobem ve skutečnosti tuto znalost získávají je třeba nadále zkoumat.

Bibliografie:

[i] Ellenberger H (1970) The discovery of the unconscious. The history and evolution of dynamic psychiatry. New York: Harper Collins Publisher Inc.

[ii] Descartes R (1649) Les passions de l’âme. Paris, Flammarion, 1996.

[iii] Freud S (1900) The Interpretation of Dreams. In the Standard Edition of Complete Works 4-5. Stachley J, ed. London: Hogarth.

[iv] Janet P (1886) Les actes inconscients et le dédoublement de la personnalité pendant le somnambulisme provoque´. Revue Philosophique 22: 577–592.

[v] Naccache L (2006) Le nouvel inconscient: Freud, Christophe Colomb des neurosciences. Paris: Odile Jacob, Paris.

[vi] Shevrin H, Fritzler DE (1968) Visual evoked response correlates of unconscious mental processes. Science 161: 295.

[vii] Morris JS, DeGelder B, Weiskrantz L, Dolan RJ (2001) Differential extrageniculostriate and amygdala responses to presentation of emotional faces in a cortically blind field. Brain 124: 1241–1252.

[viii] Whalen PJ, Kagan J, Cook RG, Davis FC, Kim H, et al. (2004) Human amygdala responsivity to masked fearful eye whites. Science 306: 2061.

[ix] Naccache L, Dehaene S (2004) Unconscious semantic priming extends to novel unseen stimuli. Cognition 80: 223–237.

[x] Greenwald A, Abrams R, Naccache L, Dehaene S (2003) Long-term semantic memory versus contextual memory in unconscious number processing. J Exp Psychol Learn Mem Cognit 29: 235–247.

[xi] Gaillard R, Del Cul A, Naccache L, Vinckier F, Cohen L, Dehaene S (2006) Nonconscious semantic processing of emotional words modulates conscious access. Proc Natl Acad Sci USA 103: 7524–7529.

[xii] Anderson MC, Green C (2001) Suppressing unwanted memories by executive control. Nature 410: 366–369.

[xiii] Anderson MC, Ochsner KN, Kuhl B, Cooper J, Robertson E, et al. (2004) Neural systems underlying the suppression of unwanted memories. Science 303:

232–235.

[xiv] Berlin HA, Koch C (2009) Neuroscience Meets Psychoanalysis. Scientific American Mind 7: 16–19.

[xv] Erdelyi MH (2006) The unified theory of repression. Behav Brain Sci 29: 499–511.

[xvi] Watanabe T, Nanez JE, Sasaki Y (2001) Perceptual learning without perception. Nature 413: 844–848.

[xvii] Seitz A, Watanabe T (2003) Is subliminal learning really passive? Nature 422: 36.

[xviii] Bechara A, Damasio H, Tranel D, Damasio AR (1997) Deciding advantageously before knowing the advantageous strategy. Science 275: 1293–1295.

[xix] Dijksterhuis A, Bos MW, Nordgren LF, van Baaren RB (2006) On making the right choice: the deliberation-without-attention effect. Science 311: 1005–1007.

[xx] Freud S (1915) Repression. In the Standard Edition of Complete Works 14 (ed. J. Stachley) 143–158, London: Hogarth, 1966.

[xxi] Freud S (1916) Introductory Lectures on Psycho-Analysis. In the Standard Edition of Complete Works 15–16. Stachley J, ed. London: Hogarth, 1966.

[xxii] Carrion VG, Weems C, Ray R, Reiss AL (2002) Toward an empirical definition of paediatric PTSD: the phenomenology of PTSD symptoms in youth. J Am Acad Child Adol Psychiatry 41: 166–173.

[xxiii] Anderson MC (2001) Active forgetting: evidence for functional inhibition as a source of memory failure. J Aggression Maltreatment Trauma 2001;4: 185–210.

[xxiv] Marcelli D, Cohen D. Enfance et psychopathologie. Masson, Paris, 2009.

[xxv] Gabbard GO (1994) Psychodynamic psychiatry in clinical practice: the DSM-IV edition. Washington DC: American Psychiatric Press.

[xxvi] Tversky A, Kahneman D (1981) The framing of decisions and the psychology of choice. Science 211: 453–458.

[xxvii] Fisher RA (1935) The design of experiments. London: Oliver and Boyd.

[xxviii] Falissard B, Milman D, Cohen D. Testing on randomized records (TR2): a generalization of the ‘‘lady tasting tea’’ procedure to test qualitative hypotheses in psychiatric research. (submitted).

[xxix] Efron B, Tibshirani RJ (1993) An introduction to the bootstrap. New York: Chapman & Hall.

[xxx] R Development Core Team (2001) R. A language and environment for statistical computing. from http://www.R-project.org (Accessed 2011 March 3.).

[xxxi] Shevrin H, Bond JA, Brakel LAW, Hertel RK, Williams WJ (1996) Conscious and unconscious processes: psychodynamic, cognitive, and neurophysiological convergences. New York: The Guilford Press.

[xxxii] Weisbuch M, Pauker K, Ambadi N (2009) The subtle transmission of race bias via televised nonverbal behavior. Science 326: 1711–1714.

[xxxiii] Rao A, Keshavan MS (2006) Can psychiatrists recognize mental illness in paintings? Am J Psychiatry 163: 599.

[xxxiv] Dijksterhuis A, Nordgren LF (2006) Struggling with thinking: the unconscious and conscious thought theory. Perspect Psychol Sci 1: 95–109.

[xxxv] Dijksterhuis A, Meurs T (2006) Where creativity resides: the generative power of unconscious thought. Conscious Cogn 15: 135–146.

[xxxvi] Waroquier L, Marchiori D, Klein O, Cleeremans A (2010) Is it better to think unconsciously or to trust your first impression? A reassessment of unconscous thought theory. Social Psychological and Personality Science. 1, 2: 111–118.

[xxxvii] Falissard B (2007) Cerveau et psychanalyse: tentative de réconciliation. Paris: L’harmattan.

[xxxviii] Hopfield JJ (1982) Neural networks and physical systems with emergent collective computational abilities. Proc Natl Acad Sci USA, Biophysics 79: 2554–2558.

[xxxix] Kuhl P (2004) A new view of language acquisition. Nature Rev Neurosci 5: 831–843.

[xl] Dehaene S, Naccache L (2001) Towards a cognitive neuro-science of consciousness: basic evidence and a workspace framework. Cognition 79: 1–37.

 

Citace: Cohen D, Milman D, Venturyera V, Falissard B (2011) Psychodynamic Experience Enhances Recognition of Hidden Childhood Trauma. PLoS ONE 6(4): e18470. doi:10.1371/journal.pone.0018470

Editor: Manos Tsakiris, Royal Holloway, University of London, United Kingdom

Došlo 25. prosince 2010; Přijato 1. března 2011; Publikováno 7. dubna 2011.

Copyright: © 2011 Cohen et al. Článek je volně přístupný, rozšiřován podle pravidel Creative Commons Attribution License, což umožňuje neomezené použití a reprodukci v jakémkoliv médiu, za podmínky citace autorů a zdroje.

Financování: Studie byla financována Centre d’Activités et de Recherches en Psychiatrie Infanto-Juvénile (CARPIJ). Finančník se nepodílel na koncepci studie, na sběru dat a jejich analýze, ani na přípravě a akceptaci její publikace.

Kompetenční konflikt: Autoři nedeklarovali žádný kompetenční konflikt.

* E-mail: david.cohen@psl.aphp.fr

Překlad do češtiny: © 2017 MUDr. Martin Pavelka, mnpavelka@hotmail.com

Původní název článku: Psychodynamic Experience Enhances Recognition of Hidden Childhood Trauma

 

PŘIDAT KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here

14 + 12 =

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.