Velikonoce

Představte si, že se jako neznalý pozorovatel ocitnete uprostřed českých Velikonoc. Kolem Vás probíhá nesrozumitelná podívaná, kterou byste očekávali spíš mezi polynéskými kmeny nebo na savaně. Svátek zmrtvýchvstání vidíte doplněný o nejrůznější podivné úkony a nástroje. Vrby kolem rybníků očesány, aby mládenci měli z čeho svazovat své zbraně. Vajíčka pečlivě vyfouknuta a nabarvena, aby mohla děvčata výprask oplatit. Kroje, koledy, chorovody, tance, alkohol, polévání vodou, vynášení Morany a dědka a mnoho dalšího se na pár dní stává náplní života řady lidí. Od vesnice k vesnici, od kraje ke kraji různé variace této krásné a důležité tradice, která si zaslouží i připomenutí psychoanalytické.

Úvod

Velikonoce jsou částí křesťanským svátkem, jejichž vesnický rituál pochází převážně z pohanských zvyků. Česká a Slovenská republika na svém území kříží dva vlivy, které vyplývají z původních rituálů předkřesťanských (Botiková, 2016). Západ nám přinesl pomlázku a omlazující bicí kůru. Východ nám naopak poskytl léčivou medicínu zahrnující různé varianty polévání vodou. Tyto staré vlivy se různě mísily, upravovaly a postupně se staly nedílnou součástí naší středoevropské kultury. Velikonoce už pro nás nejsou tak zjevnou hranicí mezi koncem zimy a opětovným sílením země, jako byly pro naše předky. Prošly v posledním století velkou proměnou. Nicméně stále v sobě nesou tu ústřední výzvu, které všichni rozumíme – rituálně nás připravují na změnu životního stylu pro nadcházející a teplotně přívětivější období. Právě symboly a rituály, které si pojíme s vesnickými Velikonocemi, krátce představím v tomto článku.

Pomlázka a vajíčka

Různé vesnice mají různé tradice a to platí i v případě pomlázek. Někdy si na ně chlapci věší pentle sami, tak aby svoje skvoucí libido prezentovali již od začátku. Jinde jsou získávány jako odměna za výprask. Také délka a druh pletení, pružnost a technika švihu dávají jasně najevo aktivitu koledníkova libida. V minulosti právě chlapci v genitální fázi, v rozpuku mladé dospělosti, investovali do přípravy pomlázky času nejvíce. Jako symbol libida a synonymum falu má pomlázka tu magickou schopnost tvořit život – ať už tím, že děvčata omlazuje nebo tím, že se za každý výprask objeví vajíčko. Čím větší, hezčí a více pentlemi ověšená soutěžní pomlázka, tím větší je pravděpodobnost získání vajíčka a nalákání dívky.

Vajíčko je symbol žen. Jednoho často překvapí, když vidí v dnešní době děvčátko s korbáčem, ale zcela jistě ho šokuje, když mu na koledu otevře mladík s ošatkou vajec. Nepřekvapí nás totiž, že jeden ze smyslů vajíčka je plodnost a asociuje se právě s ženskou vitalitou. Mužská vitalita se odměřuje od schopnosti uplést co největší klacek a počastovat co nejvíce dívek, ženská naopak schopností plodit – připravit, namalovat, rozdat co nejvíc vajíček. Nakonec i snaha ozdobit sebe, svoji domácnost, svoje pomlázky a vajíčka je paví snahou zvýšit pravděpodobnost otevření cestě libidu mezi oběma pohlavími.

Pomlázka a vajíčko se setkávají při rytmickém mrskání, které představuje sexuální pohyby v kontaktu dravých libid a to nikoliv s cílem ublížit. Chlapec šupáním děvčeti zapůjčuje „čarovnou moc“ svého klacku, za což je odměněn plodem společného úsilí. Není proto s podivem, že právě Velikonoce byly a jsou vhodným časem námluv. Tabu padá a chlapci veřejně připití a v právu tradice mohou bez ostychu k domovním prahům, kterým se jinak vyhýbají. Dveře se jim otevřou podstatně častěji, než kdyby do nich bili jinou část roku. Rituální písní, ať už je to báseň nebo koleda zpívaná, shrnou a předloží svou zakázku. Mezi nejmladšími a nezkušenými koledníky jsou to tradiční a oposlouchané fláky. Trochu starší koledníci soutěžící o množství cukrovin a nějaký ten trojníček, představují svoje nároky obdobně. Dospívající a zkušení jinoši však obvykle spouští jinou. V jejich koledách se to hemží dívčími úsměvy, implicitními výzvami i výhružkami. Výzva koledou zavazuje mladé krasavice k vlídnému chování a laskavostem. Na druhé straně panímámám se často hrozí neštěstím jejich dcery, nevydají-li vejce: „… Esli mně ho nedáte, vašu céru nevdáte, bude v kútě sedět a škaredě hledět, šak to uhlídáte!“ Zvlášť v tomto kontextu vajíčko nesymbolizuje jen plodnost, ale také stvrzuje smlouvu, která je mezi koledníky a ženami. Je tak výzvou pro všechny mladice v domě, které si chlapecké libido vyhlédlo a zároveň je to i výzva všem panímámám, aby se neopovažovaly chlapcům stát v cestě. Chlapci tak dnes tahají igelitky plné vajec různých významů. Nakonec jedno z nich je to nejkrásnější a nejcennější v tom smyslu, že symbolizuje rituální koitus s vyhlídnutou partnerkou. Obdobně i pomlázka je děvčeti nejlíbeznější podle toho, kdo ji drží.

Incest a tabu

A co incestní tabu, kdy obcházíme šlehat nebo darujeme vajíčka svým příbuzným? Rituály, zvláště ty kulturně zakořeněné, mají často podobných charakter jako Freudova totemická hostina (Freud, 1991). Je to období, kde se naschvál přehrává situace a pozoruhodný společenský zločin, ve kterém všechny sociální a morální překážky padají. Stejně jako koledníci ukazují, že je vláda zimy ukončena, tak zároveň vehementně ukazují, že vláda vitality spojená s libidem přichází. A to na takové úrovni, která přebíjí všechny evolučně mladší regulace jako je tabu incestu. Vyšupat se tak musí všechny ženy, všemi muži a všichni muži musí dostat křehké vajíčko, ať už ho chtějí nebo ne. Právě prolomení obecně platných morálních pravidel totiž dovoluje předvést rituál v celé jeho kráse. Nejdřív symbolicky pošlehat rodinu a paňmámy, a pak už se koledníci mohou pustit do vyšlehání krasavic. A jen ať se někdo opováží stěžovat si, neotevřít nebo nepředstavit koledníkům svoje dcery. To vše by přineslo na protivníky smůlu, která se ukazuje jako úzkost za nepodílení se. Nebo alespoň se tak ukazovala, než se tradice pod změnou životního stylu začaly měnit a vytlačovat tento důležitý mezník a iniciační rituál.

Voda, Morany a dědkové

„Kaluža, kaluža, dajže mi ty muža, Ak mi muža nedáš, na rok ma zas tu máš!“ je magická zakázka, kterou dívky využívaly k přípravě na pondělky. Obvykle na Velký pátek přednesly tuto výzvu a holým zadkem sedávaly do kaluží. Právě podřep je původní poloha, ve které matky přiváděly děti na svět. Setkáváme se s ním i u dnešních kmenů a zároveň napříč celou historií. Z minulosti to dokládají speciální výbavy porodních míst – například staroegyptská porodní stěna k opření, římská porodní stolička a podobně. Na druhé straně zvlhčování, které dívka provádí, můžeme chápat také jako přípravu na koitus, minimálně v tom kontextu, že dívka simulovala fyzické projevy vzrušení uměle. Tím se tvoří symbolická asociace mezi ní, vzrušením a příchodem vysněného mládence.

Voda jako symbol života se nabízí zcela přirozeně. Jsou ale různé praktické varianty, jak je při velikonočním pondělku využita. Ať už polévá kdokoliv kohokoliv kdykoliv, můžeme v aktu spatřovat stejný smysl, jako má pomlázka. Osvěžením mládence dívka vyjádří starostlivost a zájem o jeho vitalitu, potažmo sexualitu. Obdobně osvěžení dívky chlapcem je vyjádřením zájmu a umělou snahou vzrušit ji, ne-li rovnou vodou oplodnit. Obecně můžeme zapojení vody vidět v různých vesnicích v různých variantách. Zajímavé je prohazování rolí – chlapci šlehají dívky dopoledne, ale jakmile odzvoní poledne, mohou je s vodou nahánět dívky. Každé pohlaví tak může předvést svoji náklonost svým nástrojem. Zajímavost dnes tvoří přenesení symbolu „čisté vody“ z vody studené na parfémy. A tak chlapci dnes už nejsou nastydlí, ale načichlí. Obsah rituálu je však stále stejný a ať je pomlázka a voda zapojena jakkoliv, jádro tvořilo a tvořit bude vajíčko jako plodnost.

Dalším rituálem, který dnes ovšem vidíme pomálu, je vynášení Moreny (Morany, Mořeny a podobně) a dědka. Jedná se o starou ženskou postavu symbolizující smrt v blízkém vztahu s koncem zimy. Děvčata obvykle v neděli vynáší Morenu a v průvodu všem na očích ji nakonec společně potrestají nejčastěji ohněm a utopením. Když je Morena zabita, vybaví se dívky letečkem (ozdobená větev se stužkami a vajíčky) a obchází domy, při čemž se zpívá a tančí. Celý proces můžeme chápat znovu psychologicky. V morálně upjatější době předcházejících staletí bylo jen pár dnů, kdy si mohl jinoch jen tak familiárně zaběhnout za mladou dívkou. Jedním z těchto dní byly Velikonoce. Proto se dívky pojišťují před narušením Velikonočního rituálu touto nedělní veřejnou proklamací. V prvním kroku zabití Moreny představuje výhružku dcer matkám a starším ženám, aby se následující den nepletly mezi ně a chlapce. V druhém kroku se chodí s letečkem od domu k domu a děvčata dostávají všude odměny. Tím starší ženy dávají najevo, že o výhružce upálení a utopení ví a stvrzují ji odměnou, která má děvčata usmířit a potvrdit jejich nárok.

Ale i chlapci a muži někde vynášeli svého dědka, slaměného panáka. Toho čekal podobně ukrutný osud jako Morenu – s tou úpravou, že byl často ještě preventivně zmlácen. Tím se symbolizuje kastrace a předvádí se starým a ženatým chlapům, co je nemine, pokud se budou přespříliš před mladými dívkami naparovat.

Závěr

Všechny tyto tradice se objevovaly jak u nás, tak na Slovensku, kde je obecně patrnější význam vodního ritu. Přestože se tyto tradice se vyvíjí a mění, jejich duše – příběh o plodnosti – zůstává stejná. Jejich nedílnou součástí stále zůstává alkohol, dobrá píseň a tanec. Nakonec žádný pořádný rituál se neobejde bez změněného stavu vědomí. Ten jarní se určitě neobejde bez takového stavu, který probouzí libido, boří stydlivost a nechá zúčastněné unášet se na vlně symbolických odkazů, které je spojují nejen s příchodem nové části roku.

Nakonec bych chtěl říct, že tato krátká poznámka k Velikonocím je pouze jeden úhel vhledu. Nesmíme zapomínat jakou moc má taková doba nejen na rovině psychické, ale i sociální, kulturní a pro mnohé samozřejmě spirituální.

Zdroje

Botiková, M. (23. března 2016). Etnologička: V hipsterskej kaviarni vám na Zelený štvrtok núkajú špenátovú štrúdľu, pred sviatkom neujdete. (R. Gehrerová, Tazatel)

Freud, S. (1991). Totem a Tabu. Vtip a jeho vztah k nevědomí. Praha: Práh.

PŘIDAT KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here

five × 2 =